Poruchy příjmu potravy - otázky k zamyšlení

O tom, jak se nemoc projevuje, jaká jsou kritéria pro stanovení diagnózy a jak se nemoc léčí, jsem psala v článku https://www.zdravyzivot.net/l/poruchy-prijmu-potravy-ppp/. Teď se pojďme společně zamyslet, co všechno (myslím tím prožitky v dětství, kousavé poznámky, připomínky, atd.) může k těmto poruchám vést.

Na začátek ještě připomínám, že konkrétní příčina se řeší vždy s konkrétním pacientem - a může být spouštěčem cokoli, co má pro jedince bolestivý význam. Není smyslem tohoto článku najít úplně všechny, ale podívat se na tyto problémy (a další psychosomatické potíže) z empatického hlediska.

Spousta potíží ať už fyzických, či psychických má většinou původ v dětství či dospívání (jsou to velmi citlivá období). Proto jste možná o odblokování těchto traumat v poslední době slyšeli ve zvýšenější míře. Je to z toho důvodu, že bez poznání a odstranění příčiny nelze nemoci řešit komplexně (když se nasadí léky, dojde k řešení a mírnění příznaků, nikoli k odstranění příčiny).

Víme, že již v prenatálním období (tj. když je miminko v bříšku) působí okolní vlivy a naladění maminky na miminko. Takže i zde můžeme najít pozdější příčinu obtíží, pokud není zajištěný pohodový prenatální vývoj. A takto můžeme pokračovat ve všech obdobích - novorozenecké, kojenecké, batolecí, předškolní a školní věk, prepubertální období, puberta, dospělost...V podstatě v každém období se jedinec popírá s různými emociálními tlaky, ať už je to poznávání osobnosti - svého já, či vlastního těla. Jsou to náročná období a pokud se k tomuto přidá psychický nátlak či fyzické tresty ze strany blízké/pečující osoby, které se opakují, může být problém na světě.

Představme si situaci - nucení dítěte do jídla. Když je miminko malé, většinou si dokáže příjem korigovat samo - pokud má hlad, dá to hlasitě najevo a dostane svou porci mlíčka. Pokud nechce, prostě se odpojí anebo jiným projevem dá najevo, že jíst/pít teď nechce. Tím chci říct, že dítě cítí své potřeby již od takto útlého věku. Takže proč s rostoucím věkem dítěte je do jídla mnohdy nuceno? Jakmile bude mít dítě hlad, tak si samo řekne. Proč musí jíst zrovna tehdy, když jedí všichni? Protože je čas oběda (svačiny, večeře...)? Nebo proto, že to snad rodič řekl? Tohle totiž slýchávám poměrně často, že jsou děti nucené do jídla a někdy dost nevhodnými způsoby, např.: ,,budeš tu sedět tak dlouho, dokud to nesníš" nebo ,,jestli to nesníš, tak nejdeš ven" a ještě horší jsou výhrůžky fyzickým trestem ,,jestli to nesníš, tak ti jednu fláknu". Občas se stane, že se může dítě i pozvracet. Někdy to může znít zcela nevinně: ,,sněz aspoň kousek, aspoň 5 lžiček nebo dojez co máš na stole atd...". I když to rodiče nemyslí zle (mají obavy, že bude mít málo živin, už tak je hubené atd.), může to mít na dítě zcela opačný efekt (od odmítání určitého druhu potraviny, až po odmítání jídla úplně). Tyhle situace se opravdu zakořeňují hluboko do nitra dětí a v dospívání mohou třeba problémy řešit právě dlouhodobým odmítáním jídla, které vede k PPP. V dospívání a dospělosti si totiž mohou o jídle rozhodovat sami a může to být taková forma protestu. 

Opakem nucení do jídla je neustálé korigování porcí a sledování zkonzumované potravy s nevhodnými, ironickými poznámkami typu: ,,nejez tolik, budeš tlustá", ,,podívej se na sebe, jak Ti narostl zadek a taková jsi byla hezká holka", ,,Ježíš ty kalhoty nedopneš?, to teda budeme muset s tím břichem něco udělat", ,,když by jsi zhubla, byla bys taková kočka". Tohle jsou opravdu hrozné věty, zkuste si představit, že vám tohle někdo opakuje neustále a zejména v nejvíc zranitelném období. Naše společnost je bohužel převážně nastavená na hodnocení člověka dle jeho vzhledu a kolikrát se ani nedozví, co je pod povrchem. Tak nebuďme povrchní a nesuďme.

Samozřejmě, že je v pořádku se o jídle s dětmi bavit - ale je potřeba komunikovat vhodným, empatickým způsobem. Navíc děti napodobují rodiče - pokud rodič chce, aby dítě jedlo zdravě, mělo z jídla požitek a jedlo vědomě - tak to musí dělat přesně tak i on.  Z toho vyplývá i to, že pokud rodič má s jídlem nebo se sebou samým nějaký problém (který může být i u něj z dětství), předává ho dál na generaci.

Jednou z dalších možných příčin může být získání pozornosti, které se dítěti nedostávalo či nedostává. Z nedostatečné lásky, odmítání, přehlížení, ponižování, křiku...mohou vznikat nejen poruchy příjmu potravy, ale i další psychosomatická onemocnění. To, co děti nejvíce potřebují, je pocit bezpečí a lásky! Jsou to nejzákladnější potřeby, které musí být naplněné (neřeším teď úplně základní potřeby jídla a tekutin, bez kterých by nepřežily). Pokud se těchto potřeb nedostává, nastává problém různého rozsahu. Myslím, že tzv. ,,problémové děti" neexistují, vše je pouze o tom v jakém prostředí se dítě vyvíjí a co si táhne jako těžký balvan od svých rodičů a ti zase od svých rodičů...Pokud se dítě projevuje ,,jinak,, než ostatní děti a toto chování je patologické, možná je to jen touha po tom, aby ho konečně někdo poslouchal, všímal si ho, mluvil s ním o jeho potřebách...Vyslyšme toto volání o pomoc včas, než dojde k rozvoji PPP či jiného onemocnění.

Autor: Mgr. Kateřina Kulatá